Najdete zde rozhovory s lidmi, kteří se věnují, někdy i několik desítek let, zlepšování ústavní péče v České
republice. Ne slovy, ale opravdovými skutky a každodenní prací.
Ústavní péče prošla od sametové revoluce velkou „revolucí“. A to především díky lidem, kteří v nich
pracovali a pracují. Domovy se mění na domovy rodinného typu. Nejenom názvem, ale především rozdělováním
dětí do menších skupinek a snahou, aby o každou z nich pečoval, jak muž – „strejda“, tak žena – „teta“.
Děti jsou více zapojovány do každodenních prací přípravy jídel, praní či úklidu.
Ke každému z nich se snaží domov přistupovat individuálně. Obětaví vychovatelé se jim snaží poskytnout
láskyplné prostředí pro jejich růst a rozvoj. Každé dítě je jedinečné a zasluhuje si individuální přístup.
Jejich cílem je na jedné straně budovat domácí prostředí, ve kterém se děti budou cítit dobře a bezpečně,
na druhé straně připravit je na samostatný život a umožnit jim dosáhnout svých snů.