Najdete zde rozhovory s lidmi, kteří se věnují, někdy i několik desítek let, zlepšování ústavní péče v České republice. Ne slovy, ale opravdovými skutky a každodenní prací. Ústavní péče prošla od sametové revoluce velkou „revolucí“. A to především díky lidem, kteří v nich pracovali a pracují. Domovy se mění na domovy rodinného typu. Nejenom názvem, ale především rozdělováním dětí do menších skupinek a snahou, aby o každou z nich pečoval, jak muž – „strejda“, tak žena – „teta“. Děti jsou více zapojovány do každodenních prací přípravy jídel, praní či úklidu. Ke každému z nich se snaží domov přistupovat individuálně. Obětaví vychovatelé se jim snaží poskytnout láskyplné prostředí pro jejich růst a rozvoj. Každé dítě je jedinečné a zasluhuje si individuální přístup. Proto se zaměřují na rozvoj jejich silných stránek, podporují jejich zájmy a pomáhají jim překonávat překážky. Jejich cílem je na jedné straně budovat domácí prostředí, ve kterém se děti budou cítit dobře a bezpečně. Na druhé straně snaha připravit je na samostatný život a umožnit jim dosáhnout svých snů.
Děti v dětském domově nejsou chudáci, kterých je třeba litovat. Jsou to děti, ke kterým život nebyl laskavý a dětský domov je pro ně šancí na stabilizaci a posun vpřed. Potřebují reálný náhled na svět, lásku s důsledností a ne se učit účelově profitovat ze své...
Podobně jako každý rodič zajišťují vychovatelé každodenní péči o děti a snaží se vytvářet podporující a stabilní prostředí, které je pro jejich rozvoj klíčové. Traumatizované děti a děti, které vyrůstají mimo vlastní rodinu, mají ale specifické potřeby, které...
Vyber, jako kdo chceš pokračovat.
Vyber, jako kdo chceš pokračovat.
