1. Jak byste nejlépe charakterizoval/a a představil/a Váš dětský domov? 

Dětský domov v Nymburce funguje už více než sto let. Základní kámen pro stavbu budovy sirotčince byl položen už v roce 1898 a od té doby zde nalezly útočiště desítky opuštěných dětí. Během své existence prošla budova mnoha změnami a v roce 1996 byl zastaralý objekt zrekonstruován tak, abychom byli dětem schopni vytvářet podmínky srovnatelné s domovy, v nichž žijí jejich vrstevníci.

Naším úkolem je zajistit náhradní rodinnou péči. Proto se v dětském domově snažíme vytvářet bezpečné a podnětné prostředí co nejvíce podobné životu v běžné rodině. Děti (ve věku od 3 let) žijí ve čtyřech rodinných skupinách a mají pravidelný denní režim, kam patří jak škola, tak organizace volného času a domácích povinností. Vychovatelé, jimž děti říkají tety a strejdové, se o ně starají jako rodiče. Tři rodinné skupiny žijí v budově v centru Nymburka a jedna v bytě v panelové zástavbě v Milovicích, kde máme k dispozici také tři sociální byty pro zletilé svěřence. 

Ve většině případů k nám přicházejí děti s náročnými životními zkušenostmi a traumaty, ať už z důvodu zanedbávání, zneužívání, násilí, nebo dlouhodobé nejistoty. Každé dítě reaguje na prožitá traumata jinak, a proto je základem naší práce citlivý, individuální přístup a důraz na budování bezpečného a důvěryhodného vztahu. Dětem poskytujeme nejen každodenní péči, ale i odbornou podporu prostřednictvím psychologů, terapeutů a speciálních pedagogů.

Postarat se o děti po materiální stránce je jen první krok. Velice dobře si uvědomujeme, že od nás především potřebují, abychom jim pomohli zvládat jejich minulost, pracovat s emocemi a znovu budovat důvěru ve svět i v sebe samotné. Snažíme se jim zajistit stabilitu a učit je budovat zdravé vztahy. Schopnost navazovat vztahy a spolupracovat považujeme za klíčovou, také proto sami spolupracujeme s místní komunitou, školami, dobrovolníky i dalšími organizacemi.

2. V čem je podle Vás práce Vás a vašich zaměstnanců v dnešní době důležitá?

Jako všechny pomáhající profese je práce pedagogů a vychovatelů v dětském domově nesmírně náročná, ale zároveň důležitá pro společnost. Podobně jako každý rodič zajišťují vychovatelé každodenní péči o děti a snaží se vytvářet podporující a stabilní prostředí, které je pro jejich rozvoj klíčové. Pomáhat dětem v těžkých obdobích také vyžaduje dostatek empatie. Traumatizované děti a děti, které vyrůstají mimo vlastní rodinu, mají ale specifické potřeby, které přinášejí pro zaměstnance dětského domova nadstandardní výzvy a řady krizových situací. Proto je velmi důležité, aby byli vychovatelé a pedagogové zároveň odborníci, kteří dokážou tyto situace profesionálně řešit, pomáhat dětem pracovat s emocemi a podporovat je v osobním růstu. Vyžaduje to odborné znalosti v psychologii dítěte, v oblasti sociálních vztahů, traumat a specifických dětských potřeb.

3. Na co byste chtěli využít dárcovskou platformu pro dětské domovy?

Spektrum našich potřeb je poměrně široké. Věříme, že kvalitní práce týmu se rovná kvalitní péči o děti, proto je pro nás kromě dostupnosti psychologa a psychiatra důležitá možnost supervize pro pedagogický tým. 

Výše jsem mluvila o naší snaze se co nejvíce přiblížit běžnému životu ve škole a rodinách a k tomu samozřejmě patří kroužky, školy v přírodě, lyžařské výcviky nebo letní tábory. S tím potom souvisí i materiální potřeby dětí – měly by mít odpovídající vybavení, ale i prostředky pro svůj osobní rozvoj. No a v neposlední řadě nám záleží na jejich osobním prostředí, proto se snažíme zajistit dostatečné vybavení dětských pokojů a k tomu patří nové matrace, povlečení, ale třeba i deskové hry nebo tablety pro výuku. 

4. Jestli se můžete nebo chcete podělit s dárci, jaký příběh vás nejvíce zasáhl za tu dobu, co v dětském domově pracujete? 

Dům plný dětí s sebou nese obrovské množství příběhů. Žijeme je s nimi každý den, protože k životu dítěte (a koneckonců i dospělých) patří zvraty, překvapení, úspěchy i neúspěchy. 

Pokud bych ale měla jmenovat jeden, který považuji za inspirativní, pak je to příběh dívky, která žila společně s rodiči na ulici. Do našeho dětského domova přišla společně se svojí sestrou, vyrostla tu a později nastoupila do našeho dětského domova jako noční vychovatelka a v současnosti je z ní skvělá denní vychovatelka neboli teta. Zároveň získala i městský byt, a ačkoliv pomáhá dalším dětem, žije si už svůj vlastní příběh.

5. Co je pro Vás a Vaše zaměstnance na této práci nejtěžší? 

Práce v dětském domově přináší spoustu krásných momentů, zároveň s sebou ale nese náročnost po psychické a emoční stránce. Pracovníci se dennodenně setkávají se silnými příběhy plnými bolesti, odmítnutí, zanedbání a násilí. Mnohdy je velmi těžké nastavit si zdravé hranice – neodnášet si všechny ty příběhy domů, dokázat se po práci odpojit, a v pracovní době naopak umět pracovat s vlastními emocemi. Děti v dětském domově mají často narušenou důvěru k dospělým. Navázat s nimi zdravý vztah může trvat měsíce, někdy roky. Pracovník musí být trpělivý, odolný vůči odmítání a musí být ochoten dávat, aniž by hned očekával zpětnou vazbu.

6. Vnímáte určitou nespravedlnost, jak Vás často media vykreslují veřejnosti? 

Osobně mě mrzí, že média i filmová tvorba mají tendenci zobrazovat dětské domovy prostřednictvím stereotypů, které často vůbec neodrážejí realitu dnešních zařízení. Obrazy z minulosti se míchají s dnešními podmínkami, které se ale za posledních 10–20 let zásadně proměnily.  Média mají přirozeně tendenci zaměřovat se na negativní případy, kam spadají útěky, problémy s chováním a kriminalita, ale směřují tím jen k jednomu úhlu pohledu. Připadá mi, že často chybí perspektiva pedagogických pracovníků, kteří s dětmi usilovně pracují. Neříkám, že se negativní příklady naší práce neobjevují, to se děje v každém oboru, ale právě proto bych byla ráda, aby bylo více vidět, že s dětmi se specifickými potřebami lze citlivě pracovat tak, aby měly šanci na důstojnou budoucnost. Práce pedagogických pracovníků a vychovatelů je často nedoceněná, ale přitom je pro budoucnost těchto dětí a potažmo i společnost klíčová.  

7. Co byste chtěli, aby zaznělo a bylo řečeno a lidé měli vědět o životě v dětském domově a jeho zaměstnancích a dětech? 

Už v předchozí odpovědi jsem mluvila o stereotypech, s nimiž společnost na dětské domovy často pohlíží. A proto bych chtěla říct, že naše děti nejsou jiné než ostatní děti. Mají stejné zájmy, přání a sny. Jenom měly těžší start do života. Komplikované a často bolestné situace si samy nevybraly. Místo odsuzování potřebují podporu, pochopení a šanci.

A mělo by zaznít i to, že naši vychovatelé, pedagogové čili tety a strejdové jsou srdcaři. Dokážou obětovat své pohodlí, čas i energii. Plní roli rodičů, učitelů, psychologů i přátel a často jsou pro děti první osobou, která jim dává stabilitu, bezpečí a důvěru.  

8. S čím se teď nejvíce potýkáte, jaké aktuální problémy musíte v současné době řešit? 

Přichází stále více dětí s psychickými problémy – s traumaty, poruchami chování nebo psychickými diagnózami. Proto se zvyšuje potřeba terapeutické a další odborné péče. 

V současné době řešíme nedostatek personálu, pedagogických pracovníků a odborníků (psychologů, psychiatrů). Kvalifikovaného personálu je málo, zejména vychovatelů, psychologů a speciálních pedagogů. Kvůli nízkým mzdám a náročnosti práce se navíc zvyšuje fluktuace zaměstnanců.