1. Jak byste nejlépe charakterizovala a představila Váš dětský domov?

Dětský domov Pardubice je místo, kde dětem nenahrazujeme rodinu – ale dáváme jim důstojný prostor k růstu, bezpečí a možnost vytvořit si vztahy, které dávají smysl. Žijeme v menších domácnostech – bytech a garsonkách – které opravdu připomínají běžný život. Děti tu mají své místo, zodpovědnost i podporu. Snažíme se být víc než instituce – být prostředím, kde se dítě může znovu nadechnout.

2. V čem je podle Vás práce Vás a vašich zaměstnanců v dnešní době důležitá?

Dnešní děti potřebují víc než jen střechu nad hlavou – potřebují někoho, kdo je vidí, kdo jim věří, kdo je bezpečně podrží a zároveň nastaví hranice. Naši zaměstnanci nejsou „dozorce“ – jsou průvodci, parťáci, podpůrné osoby, a často ti jediní dospělí, kterým dítě skutečně důvěřuje. Dnes možná víc než kdy dřív je důležité vytvářet prostředí, kde se dítě může naučit vztahu – k sobě, k ostatním, ke světu.

3. Na co byste chtěli využít dárcovskou platformu pro dětské domovy?

Moc si vážíme této příležitosti. Jsou věci, na které běžné rozpočty nestačí – zážitky, rozvojové aktivity, terapie, doučování, kvalitní volnočasové programy. Rádi bychom s pomocí dárců dětem zajistili třeba letní tábory, sportovní vybavení, umělecké pomůcky, ale i individuální podporu ve chvílích, kdy to nejvíc potřebují – třeba formou specializovaných terapeutických služeb.
Zároveň chceme zdůraznit, že pracovat s dětmi s komplexním vývojovým traumatem je pro pracovníky extrémně náročné. Teprve nyní do ústavní péče pronikají témata jako trauma respektující přístup, práce s poruchou attachmentu nebo podpora bezpečného vztahu. Tato práce klade vysoké nároky na odbornost i duševní odolnost pracovníků. Proto chceme využít dárcovskou platformu i na zajištění pravidelných supervizí, vzdělávání a péče o tým – protože jen stabilní a opečovaný tým může kvalitně pečovat o děti.

4. Jaký příběh vás nejvíce zasáhl za dobu, co v dětském domově pracujete?

Těch příběhů je mnoho a všechny si v sobě nesu. Ale zůstává se mnou vzpomínka na kluka, který přišel z těžkého prostředí, dlouho mlčel, nevěřil nikomu. Po dvou letech u nás poprvé řekl někomu „mám tě rád“. To byla věta, na kterou jsme čekali všichni. Ne kvůli sobě – ale kvůli němu. Protože to znamenalo, že začal znovu věřit, že vztah může být bezpečný.

5. Co je pro Vás a Vaše zaměstnance na této práci nejtěžší?

Možná právě to, že ne všechno můžeme napravit. Že přicházejí děti s historií, kterou nezměníme, a s jizvami, které nejsou vidět. Těžké je i to, když dítě odchází dřív, než jsme stihli něco doopravdy společně vybudovat. A také únava – emoční, lidská, pracovní. Proto si vážíme každé podpory, která nám připomene, že v tom nejsme sami.

6. Vnímáte určitou nespravedlnost, jak Vás často média vykreslují veřejnosti?

Občas ano. V médiích se často ukazuje jen to negativní – problémy, extrémy. Ale každodenní práce, drobná vítězství, vztahy, které vznikají, odvaha dětí znovu důvěřovat – to bývá neviditelné. Přitom právě to je podstata dětského domova. Přála bych si, aby veřejnost slyšela víc skutečných hlasů – dětí i pracovníků.

7. Co byste chtěli, aby lidé věděli o životě v dětském domově a jeho zaměstnancích a dětech?

Že to není místo, kde jsou „zlobivé děti“. Jsou to děti, které zažily bolest. A my jim pomáháme znovu se postavit. A že za každou usměvavou tváří dítěte je obrovská odvaha. Také bych si přála, aby lidé věděli, že naši zaměstnanci dělají svoji práci často na hranici sil, ale srdcem. A že každá malá pomoc zvenčí – třeba právě od dárců – může být rozdílem mezi „nějak to zvládneme“ a „zvládli jsme to důstojně“.

8. S čím se teď nejvíce potýkáte, jaké aktuální problémy musíte řešit?

Aktuálně je pro nás výzvou nárůst dětí s komplexním traumatem – přichází s hlubokými vnitřními ranami a náročným chováním. Potřebujeme více odborné podpory, více času, více individuální péče. Zásadním tématem je i nedostatek kvalifikovaného personálu – je stále těžší najít odborně zdatné a psychicky stabilní pracovníky, kteří tuto práci zvládnou dlouhodobě. A především: potřebujeme chránit a opečovat náš stávající tým. Bez stabilních dospělých nemohou děti růst.