Dětský domov Uherské Hradiště
Našim přáním je, aby laická veřejnost se dívala na naše děti stejně jako na ty „své“, aby pohled nebyl kritický. Aby vnímali, tak jako my, že každý malý pokrok, úsměv a důvěra od dítěte, je pro nás velkou odměnou. Aby vnímali, že naše práce je smysluplná, ale zároveň velmi náročná.
1. Jak byste nejlépe charakterizovala a představil/a Váš dětský domov?
Dětský domov Uherské Hradiště je jedním z 12 dětských domovů Zlínského kraje s kapacitou 24 dětí. K dispozici máme i startovací bydlení při dětském domově, které je využíváno mladými dospělými. Dětský domov je umístěn v centru města, což umožňuje dětem snazší dostupnost do škol, kroužků, sportovních klubů nebo na brigády. Poloha je výhodná i pro návštěvy rodinných příslušníků.
2. V čem je podle Vás práce Vás a vašich zaměstnanců v dnešní době důležitá?
Snažíme se pomáhat dětem vyrovnat se s minulostí a co nejlépe je připravit na budoucnost (účast na projektech podporující finanční a sociální gramotnost, brigádnická činnost), aby mohly jednou vést samostatný a plnohodnotný život.
3. Jestli se můžete nebo chcete podělit s dárci, jaký příběh vás nejvíce zasáhl za tu dobu, co v dětském domově pracujete?
Narození dítěte nezletilé mamince a jejich společné soužití v rodinné skupině. Podařilo se nám zapojit do plnění rodičovských povinností i otce miminka.
4. Co je pro Vás a Vaše zaměstnance na této práci nejtěžší?
Narážíme na omezené a zkostnatělé možnosti systému i legislativy, na byrokracii, na své osobní hranice, omezené finanční prostředky, na mnohdy komplikovanou komunikaci či nekomunikaci se zákonnými zástupci dětí. V neposlední řadě je mnohdy těžké loučení se s odcházejícími dětmi nebo sledování jejich komplikovaných životních cest. Snažíme se každý rok pořádat pravidelná jejich setkávání v dětském domově.
5. Vnímáte určitou nespravedlnost, jak Vás často media vykreslují veřejnosti?
Vnímám mnohdy nesprávný pohled médií na život dětí v domovech, negativní události jsou medializovány a mnohdy nevhodně zkreslovány. Naopak o pozitivní dění v domovech nemají média zájem.
6. Co byste chtěli, aby zaznělo a bylo řečeno a lidé měli vědět o životě v dětském domově a jeho zaměstnancích a dětech?
Našim přáním je, aby laická veřejnost se dívala na naše děti stejně jako na ty „své“, aby pohled nebyl kritický. Aby vnímali, tak jako my, že každý malý pokrok, úsměv a důvěra od dítěte, je pro nás velkou odměnou. Aby vnímali, že naše práce je smysluplná, ale zároveň velmi náročná.
7. S čím se teď nejvíce potýkáte, jaké aktuální problémy musíte v současné době řešit?
Nejvíce nás trápí dlouhodobý nedostatek dětských odborníků jako jsou psychologové, psychiatři a terapeuti. Také zvyšující se nároky na inkluzi a přípravu dětí na samostatný život
včetně hledání bydlení i zaměstnání po odchodu z dětského domova vzhledem k nedostačující podpoře státu (sociální bydlení). Chybí zde mezičlánek v podobě doprovázející osoby, která by pomohla dětem lépe se začlenit a orientovat se v běžném životě.