1. Jak byste nejlépe charakterizovala a představila Váš dětský domov?
Dětský domov v České Kamenici není jen instituce – je to prostor, kde spolu s kolegy vytváříme
skutečný domov. Snažíme se, aby tu děti cítily bezpečí, přijetí a lásku. Je to místo, kde se děti
znovu učí věřit, smát se a snít. Naším cílem je nahradit dětem to, co jim život zatím nenabídl...
2. V čem je podle Vás práce Vás a vašich zaměstnanců v dnešní době důležitá?
Jsme tu jako opora. Pomáháme dětem najít jejich vlastní hodnotu, učíme je, že nejsou sami.
Pomáháme jim znovu najít sebevědomí, chuť do života, někdy i smysl. A to je důležité – protože
bez těchto základů se těžko staví budoucnost.
3. Na co byste chtěli využít dárcovskou platformu pro dětské domovy?
Chtěli bychom dětem dopřát to, co jim často chybí – zážitky, které jim rozšíří obzory a které jim
ukážou, že pokud pracujeme a snažíme se, život může být krásný, zajímavý a plný překvapení.
Dárcovskou platformu chceme využít také na terapeutické pomůcky, vybavení pokojíčků,
podporu vzdělávání, kroužků a sportu. Každá koruna může být krokem k tomu, aby se dítě cítilo
jako někdo, na kom záleží.
4. Jaký příběh vás nejvíce zasáhl za dobu, co v dětském domově pracujete?
Jedním z nejsilnějších příběhů je ten o chlapci, který přišel k nám po letech zanedbávání. Příliš
nemluvil, bál se kontaktů. Trvalo měsíce, než se odvážil usmát. Dnes studuje střední školu, má
přátele a plánuje budoucnost. Vidět tu proměnu – to je důvod, proč tu jsme.
5. Co je pro Vás a Vaše zaměstnance na této práci nejtěžší?
Nejtěžší je vědomí, že dítě potřebuje víc, než mu můžeme dát. Když vidíme, jak si nese
bolest, se kterou mu nemůžeme úplně pomoci. A také chvíle, kdy se musíme rozloučit – když
dítě odchází, a my doufáme, že jsme mu dali dost, aby mohlo jít dál. Někdy je těžké ustát
bezmoc, když systém selhává nebo když dítě odejde do prostředí, které mu neprospívá. A taky
únava – psychická i fyzická. Ale i v těch nejtěžších chvílích víme, proč to děláme.
6. Vnímáte určitou nespravedlnost, jak Vás často média vykreslují veřejnosti?
Ano, bohužel. Okolí se často zaměřuje na problémy a chyby, které se mohou stát všude.
Málokdo vidí každodenní úsilí, lásku a péči, kterou dětem věnujeme, málokdo vidí malé i větší
úspěchy, které jsou výsledkem dlouhé cesty. Mrzí nás to, protože to vytváří zkreslený obraz,
který neodpovídá realitě.
7. Co byste chtěli, aby lidé věděli o životě v dětském domově a jeho zaměstnancích a
dětech? Že to nejsou jen "problémové děti", ale děti s příběhem. Že naši zaměstnanci nejsou jen
"dozorci", ale často náhradní rodiče, terapeuti, učitelé i přátelé. Že život v dětském domově je
plný výzev, ale i radosti, smíchu a naděje. Je to místo, kde se každý den snažíme, aby bylo
dětem dobře. Že to nejsou „cizí“ děti, ale děti jako každé jiné – jen měly méně štěstí. A že život v
dětském domově není jednoduchý...
8. S čím se teď nejvíce potýkáte, jaké aktuální problémy musíte řešit?
Děti přicházejí s čím dál složitějšími traumaty a potřebují odbornou péči, která je finančně
náročná. Bojujeme o každou hodinu terapie, logopedie ... Bojujeme s financemi, s byrokracií, s
předsudky. Ale nevzdáváme se. Protože každé dítě, které tu najde pomoc, podporu a pocit
bezpečí, je důkazem, že to má smysl.