Velká část výchovy se odehrává v obyčejných situacích, říká ředitel VÚ Buškovice Ladislav Mašek

1. Buškovice jsou výchovný ústav, ne klasický dětský domov. 

Naším úkolem v obou zařízeních je vytvořit prostředí, kde děti mají srozumitelné hranice a dospělé, na které se mohou spolehnout. Propojujeme vzdělávání, každodenní výchovnou práci a u starších chlapců také profesní přípravu. Chci, aby mladý člověk rozuměl tomu, proč po něm něco požadujeme, postupně přijímal odpovědnost a odcházel s konkrétní představou, jak může jeho život pokračovat

2. S čím k vám nejčastěji děti přicházejí a co je pro ně po nástupu nejtěžší?

Přicházejí k nám s různými příběhy. Často se propojují školní neúspěch, záškoláctví, konflikty s dospělými, zkušenosti s návykovými látkami nebo nestabilní rodinné prostředí. U některých také zanedbávání či jiné těžké zkušenosti. Za projevy, které okolí vnímá jako problémové, bývá nejistota, zklamání nebo nedůvěra. Potřebujeme tomu porozumět, abychom mohli účinně pracovat i se samotným chováním.

Po příchodu bývá těžké odloučení od blízkých, nový kolektiv a pravidelný režim. Pro někoho je ale nejtěžší uvěřit, že dospělý dodrží slovo a bude se k němu chovat spravedlivě i ve chvíli, kdy něco pokazí. Důvěra vzniká postupně, v každodenních situacích.

3. Jak vypadá běžný den dětí u vás? Co všechno se kromě školy a běžných povinností snažíte v rámci výchovy rozvíjet?

Den má pravidelný rytmus. Dopoledne patří škole nebo odbornému výcviku, odpoledne výchovným aktivitám, sportu, terapii, praktickým činnostem a přípravě na vyučování. Je v něm také prostor pro individuální rozhovory, odpočinek a kontakt s blízkými.

Velká část výchovy se odehrává v obyčejných situacích: když se mají kluci domluvit, rozdělit si práci, dokončit úkol nebo zvládnout spor. Učí se pojmenovat, co prožívají, požádat o pomoc a respektovat druhého. Sport je pro mě důležitý i tím, že přirozeně učí spolupráci, vytrvalosti a zvládání prohry. Chceme, aby každý zažil, že může být v něčem dobrý a že jeho úsilí má smysl.

4. Velký důraz kladete na to, aby děti po odchodu dokázaly fungovat samostatně. Jak je na tento život připravujete?

Samostatnost se nedá naučit jedním rozhovorem před odchodem. Musí se postupně procvičovat. Proto pracujeme s běžnými věcmi: hospodařením s penězi, nákupem a přípravou jídla, péčí o domácnost, vyřizováním osobních záležitostí nebo hledáním zaměstnání a bydlení. Na tom staví i náš program Na vlastní triko.

Důležité je, aby si mladí lidé mohli věci sami zkusit a postupně přebírali odpovědnost. Patří k tomu i chyba a možnost pochopit její důsledky. Pro ty, kteří jsou na tento krok připraveni, máme v programu Horizont možnost samostatného bydlení. Mohou si tak vyzkoušet každodenní péči o domácnost, hospodaření s penězi a organizaci vlastního času, přitom mají stále dostupnou podporu našich pracovníků. Je to postupný přechod k samostatnému životu, při kterém na nové povinnosti nezůstávají sami.

Před odchodem potřebují konkrétní plán: kde budou bydlet, z čeho budou žít a na koho se obrátí, když se něco nepovede. Za samostatnost považuji také schopnost včas si říct o pomoc.

5. Součástí zařízení jsou i učební obory a profesní příprava. Jak důležitou roli hraje pro další život to, že si mladí lidé během pobytu osvojí konkrétní pracovní dovednosti a získají kvalifikaci?

Má to zásadní význam. Kvalifikace zvyšuje šanci najít práci a mít vlastní příjem. Pro řadu našich kluků je ale stejně důležitý samotný zážitek, že něco dokážou. Kdo dlouho slýchal hlavně to, co mu nejde, může při praktické práci poprvé vidět jasný výsledek svého úsilí.

Spolu s řemeslem se učí přijít včas, dodržet zadání, spolupracovat, přijmout připomínku a práci dokončit. To jsou návyky, které využijí v každém zaměstnání. Výuční list vnímám jako důležitý začátek. Potřebujeme, aby za ním stály skutečné dovednosti a důvěra mladého člověka, že má zaměstnavateli co nabídnout.

6. Pomáháte i dětem z rodin, které si pobyt u vás nemohou dovolit. Na to aktuálně běží i sbírka „Aby peníze nerozhodovaly“ na platformě Blíž domovu. Na co přesně byste peníze rádi využili?

Tady bych rád upřesnil, že mluvíme o pomoci ve středisku výchovné péče, které je součástí naší organizace. Přijetí dítěte do výchovného ústavu na základě rozhodnutí soudu není podmíněné tím, zda si rodina pobyt může dovolit.

Smyslem sbírky „Aby peníze nerozhodovaly“ je pomoci rodinám, které si nemohou dovolit uhradit náklady spojené s pobytem dítěte v našem středisku výchovné péče Archa. Přestože jde pouze o minimální náklady spojené s pobytem, pro některé rodiny představují zásadní finanční překážku.

Archa nabízí specializovaný program pro děti se zkušeností s týráním, zneužíváním nebo zanedbáváním, tedy s takzvaným syndromem CAN. Tyto děti potřebují bezpečné prostředí, citlivý přístup a odbornou podporu, aby mohly postupně znovu získávat důvěru v dospělé i samy v sebe a lépe zvládat to, co prožily.

Chceme, aby se k této pomoci dostaly včas. Součástí naší práce je také spolupráce s rodinou či dalšími pečujícími osobami a školou. Potřebujeme podpořit změnu i v prostředí, do kterého se dítě vrací, aby bylo bezpečné a mohlo na dosažené pokroky navázat. Právě proto mi název sbírky dává smysl  a finanční situace rodiny by neměla dítěti zavřít cestu k potřebné pomoci.

7. Co může být pro člověka, který od vás odchází v 18 nebo 19 letech, největší problém při přechodu do běžného života? A kde mu naopak dokážete během pobytu nejvíc pomoct?

Nejtěžší bývá, když musí zvládnout mnoho věcí najednou a nemá za sebou spolehlivé zázemí. Řeší bydlení, práci, peníze i vztahy. Většina mladých lidí se ještě může opřít o rodiče, když udělá chybu nebo jí nevyjde první zaměstnání. Někteří naši kluci takovou možnost nemají, případně se vracejí do prostředí, které je pro ně stále náročné.

Během pobytu jim můžeme pomoci získat vzdělání, pracovní návyky, praktické dovednosti a realističtější představu o životě. Velký význam má i zkušenost s důvěryhodným dospělým. Do budoucna chci dál posilovat návaznou podporu a možnosti postupného přechodu do samostatného bydlení. Osmnácté narozeniny samy o sobě nepřinesou připravenost na všechno.

8. Když se podíváte na mladé, kteří Buškovicemi prošli, podle čeho poznáte, že se vám podařilo udělat kus dobré práce? Co je pro vás skutečným výsledkem výchovy?

Výsledek se nejvíc ukazuje v tom, jak mladý člověk zvládá život mimo zařízení. Jestli si udrží práci, postará se o bydlení, dokáže budovat vztahy a řešit potíže bez toho, aby ubližoval sobě nebo druhým. Cesta k tomu může být dlouhá a nemusí být přímočará.

Za důležitý posun považuji i to, když člověk přestane před problémem utíkat, přijme svůj díl odpovědnosti a včas požádá o pomoc. Ne u každého měříme úspěch stejným metrem, protože každý přichází z jiného výchozího bodu. Smyslem naší práce je, aby odcházel s větší důvěrou v sebe a s reálnou možností svůj život ovlivnit. Za tím stojí každodenní, často nenápadná práce celého týmu.

6. Na co přesně byste peníze ze sbírky „Aby peníze nerozhodovaly“ rádi využili?

Sbírka je určená na pomoc rodinám, které si nemohou dovolit uhradit pobyt dítěte ve středisku výchovné péče. Přestože úhrada představuje pouze minimální náklady spojené s pobytem, pro některé rodiny je i tato částka příliš vysoká. Díky darům jim chceme pomoci tyto náklady pokrýt, aby dítě dostalo potřebnou odbornou podporu.

Považuji za důležité, aby rodina, která hledá pomoc, nenarazila na finanční překážku, kterou sama nedokáže překonat. Už to, že rodiče přiznají obtíže a chtějí je řešit, je podstatný krok. Chceme je v tom podpořit. Název sbírky vystihuje její smysl: o dostupnosti pomoci pro dítě by neměly rozhodovat peníze.