1.Popište nám v krátkosti Váš dětský domov? V čem je podle Vás jiný než ostatní? 

V současné době máme plně fungující 3 byty (rodinné skupiny, říkáme jim rodinky). Každý byt má své sociální zařízení pro chlapce i dívky, koupelnu, obývací pokoj, kuchyňku, tři přilehlé pokoje pro děti a skladovací prostor. Kapacita dětského domova Mikulov činí 24 míst. Nejmladším dítětem v našem DD je čtyřletý hoch, nejstarší je téměř osmnáctiletá dívka. O děti se v každé rodině starají dvě kmenové tety, které se střídají ve službách, a asistentky pedagoga, které přicházejí za dětmi na noc. Každá z vychovatelek se snaží dětem přiblížit co nejvíce rodinnou atmosféru. Režim a struktura dne se velmi podobá režimu běžné domácnosti. Co nejvíce se snažíme suplovat dění tak, jak to chodí v běžných rodinách. Bohužel zde nemáme mámy a táty, ale tety. Ráno děti vstávají před sedmou rodinou ranní, nasnídají se, umyjí a vycházejí do školy. Některé odcházejí s tetou, většina sama. Po individuálních návratech ze školy probíhá odpoledne v duchu přípravy na vyučování, volnočasových aktivit, pomoci v budově i v bytech, v duchu relaxace a odpočinku. Navečer se celá rodinná skupina sejde u večeře, kterou v pracovním týdnu uvaří kuchařka a o víkendu si děti s tetou večeři uvaří ve svých kuchyňkách dle svého výběru. V neděli vaří děti s tetou vychovatelkou celý den (i s finančním obnosem), při kterém musí dodržet stravovací normu – vedeme tak děti k finanční gramotnosti. Večer nastává čas hygieny, přípravy ošacení na další den do školy, běžné úklidy. V tuto dobu většinou zbude čas si se staršími dětmi sednout, popovídat si s nimi a rozebrat jejich osobní problémy. Menší děti uléhají kolem 20. hodiny do postelí, starší jdou spát obvykle kolem 21.00 – 21.30 hodiny. Ve 22. hodin už je v domě klid.

O víkendech je obvykle režim dne volnější, děti se věnují svým zájmům, je čas na výlety, kino, návštěvy kamarádů. K dispozici jsou dětem veškeré pomůcky, které potřebují pro svůj zdárný rozvoj v zájmové oblasti. Nedílnou součástí domova je např. přilehlé hřiště, na kterém se dá hrát fotbal, součástí je i volejbalový koš, vybavení pro cyklistiku, stůl pro stolní tenis, kolečkové brusle, slušné lyžařské vybavení. Součástí zájmového vybavení jsou také výtvarnické potřeby, počítače s internetem, repro bedna na reprodukci zpěvu s mikrofony. 1x v týdnu máme pronajatou tělocvičnu.  

V čem je jiný? To je těžká otázka. Děti nám tykají, říkají tetám jménem např. teto Lado, teto Pavlíno... Jsme hodně aktivní ve spoustě různých aktivitách: sportujeme – cyklistika, lyže – všechny naše dětí umí lyžovat, florbal, fotbal; turistikujeme hlavně na Pálavě; hrajeme divadlo – malé krátké jevištní formy; naše děti recitují – nejen ve škole, ale i v domově a účastní se recitačních soutěží. Hodně vyrábíme: keramika je naše číslo 1. Vyrábíme keramiku na jarmarky jak vánoční, tak i ten velikonoční. V keramice se nebojíme nových technik, stále se rozvíjíme. Vyrábíme mýdla, svíčky, věnce a další ozdoby na dveře.

2. Jakými nejdůležitějšími změnami prošla ústavní péče za období, co v domově pracujete?

Já jsem v našem dětském domově už opravdu dlouho. Když jsem tady začala pracovat, ještě naše zařízení neneslo název Dětský domov. Předtím zde byl Internát zvláštní školy. A protože zde byly umístěné i děti s ústavní výchovou, získala naše bývalá paní ředitelka statut Dětského domova. Původní domov byl v Mikulově od roku 1929. Jeho novodobá historie se datuje od konce roku 1994. Ty změny jsou značné! Jde především o přístup k dětem, k dítěti jako osobnosti. Velká změna je také v prostředí, v jakém děti v ústavní výchově vyrůstají. Z chladných ložnic se staly pěkné útulné teplé pokojíčky plné barev. U dětí rozvíjíme jejich talenty.  Děti mají větší možnosti si vybrat svůj obor studia pro jejich další zaměstnání. Pozitivních změn je opravdu mnoho.

3. Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?

Nejvíce mě baví práce s dětmi. Upřednostňuji ji před prací v kanceláři a ředitelováním. S dětmi se zasměju, dovádím, sportuju, uvolním se a také se od nich hodně naučím.

4. Co je pro Vás na Vaší práci naopak nejtěžší?

Je to právě to ředitelování – dodržování všech možných zákonů, termínů, jednání, výběrových řízení, shánění financí, projektů apod. Z pohledu mé pedagogické práce – tety, je nejtěžší, když se musím s někým rozloučit, i v tom dobrém slova smyslu. Děťátko nám sletí, dostuduje, vydá se do samostatného života. Vím, že je to v pořádku a má to tak být, je to normální proces, ale mě je smutno. Vždy se mi s nimi těžce loučí. Nedávno nám odešla teta vychovatelka do důchodu, procovala zde velmi dlouho a dobře. Taky mi bylo smutno, když jsem se s ní loučila.

5. V čem je práce Vás a Vašich kolegů tak důležitá?

Bez širšího personálu by to vůbec nešlo! Nejen děti, ale pedagogové s provozním personálem tvoří to správné klima, které by mělo z domova sálat. Tvoří tu vůni domova. Když pominu skvělou a důležitou práci tet vychovatelek, musím vyzdvihnout práci i provozních tet kuchařek, uklízečky, strejdy údržbáře. Děti mají napapané bříško, tím se jim uklidní a zasytí i nervová soustava. Strejda se postará o pěkný vzhled zahrady a to, že nám tu vše funguje, teta uklízečka se stará o květiny - i ty venkovní, takže je na náš domov pěkný pohled i zvenčí.

6. Co byste vzkázali veřejnosti, že by měla vědět o životě dětí v dětském domově? 

Veřejnost zveme 2x do roka na tzv. „Dny otevřených dní“. Jeden návštěvní den je vánoční a ten druhý je v létě. Veřejnosti bych ráda vzkázala, ať se všichni přijdou podívat do dětského domova, ať vidí, co děti dokáží, co umí, jak s nimi pracujeme. Veřejnost je zmatená a stále si myslí, že dětský domov je jakýsi „kriminál pro děti“. Ale to tak není. Náš domov v Mikulově je otevřeným domovem rodinného typu. Děti nám dochází do různých škol ve městě, dojíždí za studiem, chodí do kroužků, fotbalu, florbalu, do Duhovky na kroužky. Když k nám dojde návštěva, tak všem říkám, „ Vítejte u nás doma! 😊

7. Jsou děti v domovech teď jiné než před 10 lety?

Nejsou! Jen reagují na to, co je jim umožněno, než dětem před 10-ti nebo 20 -ti lety. Pokud jsou jim dostupné možnosti dnešní moderní rychlé doby, tak se tomu musí přizpůsobit. Teď mám na mysli podněty z internetu a sociálních sítí. Dnešní děti jsou sebevědomé, některým věcem se přizpůsobí okamžitě, ale v těch praktičtějších záležitostech bohužel pokulhávají. Nejhorší na tom je, že moderní nástroje umí použít i velmi negativně – díky kyberprostoru. Chování dnešních dětí, a nemyslím jen ty děti v domovech, by bylo na dlouhé vyprávění a rozebírání. Je to těžké téma. Uvědomuji si, že čím dál častěji provolám heslo: „Vraťme dětem dětství." Dnes se žije rychle, děti se v tom všem těžko orientují.

8. Čím bychom mohli děti ve Vašem domově potěšit? Čím bychom jim udělali radost?

Na to by si měly děti odpovědět samy /smích/, to byste se divila s jakými nápady by přišly 😊. Radost by jistě, ale měly ze vstupenek na nějaký hezký zajímavý film v kině. Nebo za pěkně „propečenou" dobrou chutnou pizzu, velkou zmrzlinu apod. 😊

Já bych se přimlouvala za penízky, na nějaký pěkný prázdninový pobyt, kam by mohly děti jet společně s dětmi. Jsou to nákladné položky. Pravidelně jezdíme o jarních prázdninách na zimní lyžařský pobyt. Částka za tento pobyt s permanentkami na lyžování jde ke stotisícům.

9. Jak vnímáte transformaci Vašeho domova

Já se na to těším. V současné době se nám připravuje byt 5+1. Město Mikulov pro nás našlo prostor a připravuje v běžné bytové zástavbě, byt pro jednu rodinnou skupinu. Dvě rodinky zůstanou zde v budově na Nádražní ulici. Takže nebude snižovat, ale ani navyšovat kapacitu míst. Zůstaneme na 24 místech. Stěhovat bychom se měli na přelomu roku 2026/2027. V období přelomu roku budeme také rušit takzvaný statut školní jídelny. Nyní se děti stravují pouze v našem domově, ale potom budou chodit na obědy se svými spolužáky do svých škol. Snídaně, svačinky, večeře si budou nakupovat a připravovat samy s tetami v rodinkách. Budou tak více zapojeni do procesu běžného starání se jako v rodině.

10. Co Vás v poslední době tíží, s čím se nejvíce potýkáte v řízení domova? 

Je jasné, že bez vedení administrativy a agendy kolem řízení domova v ředitelské pozici to nejde. Vadí mi ovšem, že té agendy je stále více a více. Musím mít široký přehled v různých oblastech zákonů a legislativy. Něco se naučím a začnu se v tom orientovat, ale ono už je to za rok zase všechno jinak ☹. Jsme poměrně malým dětským domovem – malou příspěvkovou organizací, ale musíme dostát všech úkonů a povinností jako velké organizace. Já zde k tomu mám minimum pracovníků. Takže se spoustu věcí učím „za pochodu", zkouším pokus-omyl. Tíží mě to, že děti se dostanou do ústavní výchovy díky „nevýchově“ a špatnému přístupu rodičů. Děti musí opustit své rodné prostředí, ať je jaké je, ale pořád jsou tam doma. Ovšem rodiče nikdo neřeší. Většinou na svém stylu života nemíní nic měnit. Děti své rodiče milují a chtějí být s nimi.