Proměna dětského domova ale neznamená jen stěhování dětí do nových domů. Podle ředitelky Radky Šulákové je důležité, aby děti mohly co nejvíce zažívat běžný rodinný život. Od společného vaření a nakupování až po cestu do školy, na kroužek, za kamarády nebo za svými blízkými. Právě proto potřebuje domov také více možností dopravy. Na naší platformě běží sbírka na menší osobní auto. To by jednotlivým skupinám umožnilo větší samostatnost a dětem zase nabídlo více prostoru pro obyčejné každodenní zážitky, které jsou pro jejich dětství stejně důležité jako bezpečné zázemí, které jim dětský domov poskytuje.

Váš dětský domov se teď poměrně výrazně mění. Co se pro děti změní díky novým rodinným domům v Lipníku nad Bečvou? 
Je to pro nás opravdu velká změna. V tuto chvíli máme dva rodinné domy v Lipníku nad Bečvou a nyní čekáme také na převzetí bytu v Hranicích. Postupně se tak snažíme opouštět klasický institucionální model a přibližovat život dětí co nejvíce běžnému rodinnému prostředí. V každém z domů v Lipníku žije pět dětí. Mají větší soukromí, klid a především žijí v běžném prostředí – v normálním domě, v ulici mezi ostatními lidmi. A právě to považuji za velmi důležité. Nechceme, aby děti vyrůstaly s pocitem, že jejich život se odehrává v instituci. Chceme, aby měly skutečný domov, svoje zázemí a aby jejich každodenní život byl co nejpodobnější životu jejich vrstevníků. Byt v Hranicích bude dalším krokem této proměny. Celá transformace totiž není jen o nových domech nebo bytech. Je hlavně o změně způsobu života dětí a o tom, abychom je co nejlépe připravili na samostatný život.

Snažíte se, aby život dětí v těchto domech co nejvíce připomínal běžnou rodinu. Jak to bude vypadat v každodenním životě? 
Úplně normálně – a to je vlastně to nejdůležitější. Děti budou společně s vychovateli nakupovat, vařit, starat se o domácnost, řešit, co bude k večeři nebo co je potřeba koupit. Budou chodit do školy, na kroužky, za kamarády a budou žít běžný každodenní život. Nechceme vytvořit malý dětský domov v rodinném domě. Chceme vytvořit skutečnou domácnost, ve které se děti přirozeně učí věci, které většina z nás poznává doma ve své rodině. Protože jednou odejdou do samostatného života a naším úkolem je připravit je na něj co nejlépe. 

S těmi změnami souvisí i vaše aktuální sbírka prostřednictvím platformy Blíž domovu na menší osobní auto. Proč je pro vás auto tak důležité? 
S transformací se úplně změnil způsob našeho fungování. Dříve jsme byli všichni v jedné budově, dnes máme rodinné skupiny na různých místech a každá z nich funguje jako samostatná domácnost. A právě k tomu potřebuje i určitou samostatnost v dopravě. Každá rodinka řeší svůj vlastní běžný život – školu, kroužky, lékaře, nákupy, návštěvy rodiny i volný čas. Když potřebuje jedno dítě odvézt k lékaři a jiné má ve stejnou dobu trénink, nemůžeme být závislí na jednom společném autě, které je třeba právě na úplně jiném pracovišti. Menší osobní auto pro nás proto není nadstandard. Je to praktická součást toho, aby rodinné skupiny mohly skutečně fungovat samostatně a co nejpodobněji běžné rodině.

Když se řekne auto pro dětský domov, člověk si možná představí hlavně praktickou věc. Vy ale říkáte, že auto pro vás znamená mnohem víc. Co všechno díky němu děti získají? 
Především větší svobodu a možnost žít obyčejný život. Auto není jen prostředek, jak se dostat z místa na místo. Znamená pro nás možnost fungovat v každodenních situacích tak, jak funguje běžná rodina. Dítě potřebuje ráno odvézt do školy, nestihne autobus, potřebuje se dostat na kroužek nebo někam, kam zrovna žádný vhodný spoj nejede. A my ho prostě vezmeme a zavezeme. Úplně obyčejně, jako to udělá máma nebo táta. Nemusíme z každé takové situace dělat složitou organizační záležitost. Možná jsou to maličkosti, ale právě z takových maličkostí se skládá normální rodinný život. A přesně ten se snažíme našim dětem co nejvíce přiblížit. 

Děti musí cestovat také k lékařům, psychologům, na OSPOD nebo k soudu. Jak náročné jsou tyto cesty pro ně a pro vás? 
Pro děti mohou být některé z těchto cest psychicky velmi náročné. Návštěva soudu, OSPODu nebo psychologa není obyčejná cesta. Často se tam řeší jejich rodina, jejich minulost nebo věci, které jsou pro ně velmi citlivé. A právě tady nejde jen o samotnou dopravu, ale také o soukromí a důstojnost dítěte. Když jedete například k soudu velkou služební dodávkou s označením krajského úřadu, je to něco úplně jiného, než když dítě přijede běžným osobním autem. Myslím, že pro něj je mnohem příjemnější vystoupit z obyčejného auta a nemít pocit, že už příjezdem všem kolem dává najevo, že přijelo z nějaké instituce. Naše děti nepotřebují, aby na první pohled každý věděl, odkud přicházejí. Potřebují mít stejné soukromí a stejnou důstojnost jako kterékoliv jiné dítě. A stejně důležitá je i samotná cesta. Po náročném jednání nemusí čekat na autobus nebo cestovat mezi lidmi. Může si v klidu sednout do auta s člověkem, kterého zná. Můžeme si povídat, nebo můžeme celou cestu mlčet. Záleží na tom, co právě potřebuje. 

Aktuálně máte pouze velké služební auto. V čem je pro každodenní fungování rodinných skupin nedostačující? 
Velké auto samozřejmě potřebujeme a má své využití, zejména když jede více dětí společně. Ale pro běžný každodenní provoz rodinných skupin není vždy praktické. Často potřebujeme odvézt jen jedno dítě k lékaři, dvě děti na kroužek nebo zajet nakoupit do domácnosti. V takových situacích je malé osobní auto mnohem přirozenější a efektivnější. Navíc dnes fungujeme na více místech, takže jedno společné vozidlo jednoduše nemůže být současně tam, kde ho právě jednotlivé rodinky potřebují. 

Co je podle vás důležité, aby děti z dětského domova zažívaly i mimo samotný domov? 
Především normální svět. Školu, kamarády, sport, kroužky, brigády, kulturu, výlety i obyčejné návštěvy blízkých. Nechceme, aby dětský domov byl celý jejich svět. Naopak – měl by být bezpečným místem, ze kterého mohou vyrážet do života. Naším cílem není děti izolovat, ale připravit je na samostatnost. Aby uměly navazovat vztahy, orientovat se v běžném životě, rozhodovat se a postupně získávaly jistotu, že si jednou dokážou poradit samy. 

Na nové auto potřebujete 250 tisíc korun. Co byste vzkázala lidem, kteří přemýšlejí, jestli do sbírky přispět – proč právě tohle auto může dětem změnit každodenní život?
Asi bych jim řekla, že nepřispívají jen na auto. Přispívají na možnost, aby dítě mohlo jet za mámou nebo sourozencem, k psychologovi, na fotbalový trénink, do kina nebo na společný výlet.  Ale možná ještě víc přispívají na ty úplně obyčejné situace – aby dítě, které nestihne autobus, mohl někdo prostě vzít a odvézt do školy. Abychom mohli fungovat tak, jak fungují mámy a tátové v běžných rodinách, aniž bychom každou cestu museli složitě plánovat podle toho, kde je zrovna jediné auto. Auto samo o sobě dětem život nezmění. Ale změní možnosti, které jim dokážeme každý den nabídnout. Pomůže nám, aby rodinné skupiny fungovaly skutečně jako rodiny – samostatně, přirozeně a s možností reagovat na potřeby každého dítěte. Každý příspěvek pro nás znamená další kousek obyčejného dětství, které se snažíme našim dětem dát. A právě za tuto pomoc jsme lidem, kteří nás podpoří, opravdu vděční.