1.Popište nám v krátkosti Váš dětský domov? V čem je podle Vás jiný než ostatní? 

Dětský domov Cheb a Horní Slavkov - jak už z názvu vyplývá-se nachází ve 2 městech, které jsou od sebe vzdálená cca 45 km. V Chebu žijí děti ve 3 rodinných skupinách v krásné vile z 1. republiky. V Horním Slavkově děti bydlí v běžných bytových domech v běžné zástavbě města. Jak v Chebu, tak hlavně v Horním Slavkově prožívají děti běžné situace každodenního života. Máme celkem 48 dětí ve věku 4-20 let. Nejstarší děti u nás zůstávají na dobrovolném pobytu, kdy se připravují na budoucí zaměstnání.

2. Jakými nejdůležitějšími změnami prošla ústavní péče za období, co v domově/ústavu pracujete?

V našem dětském domově již při mém nástupu v roce 2017 byly zavedeny rodinné skupiny. Každá rodinka již žila samostatně a starala se sama o sebe. Od té doby se nám podařilo zkvalitnit život na bytech. Vybudovali jsme nové kuchyně tak, aby byly bezpečné pro děti. V kuchyních učíme děti vaření – tedy děti musí vědět, kolik surovin je nutné nakoupit, kolik potraviny stojí, dojít si na nákup a připravit stravu. Zde se stává příprava na samostatný život jednou z nejdůležitějších věcí. Daří se nám posouvat klima na rodinných skupinách, které se již hodně podobá rodinnému životu. Dbáme na přístup jednotlivých vychovatelů k dětem, motivujeme je školením, supervizí, osobními pohovory a hodnocením.

3. Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?

Různorodost. V domově máme 48 dětí. Tj. 48 radostí, starostí a problémů. Každé dítě je originál. Každé dítě vyžaduje a potřebuje něco trošku jiného. A ta radost, když se nám podaří děti vyvézt na výlet, když děti vidí, co mohou vše zažít, tak to je prostě nenahraditelný pocit. Však jistě každý rodič pozná, když se dítěti rozzáří oči. To je to, co je na práci úžasné-připravovat děti na život a vidět, že z toho našeho snažení mají radost. I když výlety a pobyty s dětmi nejsou levná záležitost, snažíme se to dětem dopřát, slibujeme si od toho totiž to, že dětem ukážeme, jak smysluplně trávit volný čas. Máme i konkrétní zkušenosti, že k tomu následně vedou i své děti.

4. Co je pro Vás na Vaší práci naopak nejtěžší?

Zodpovědnost. Jak jsem říkal, máme 48 dětí, za které neseme zodpovědnost. Musíme děti připravovat do škol (4 základní školy, 6 středních škol a měli jsme i vysokoškoláky). Musíme s dětmi chodit k lékařům, zodpovídáme za jejich zdraví. Musíme dodržovat zákony.

Ale nejtěžší je pro vychovatele, když jim dítě odchází z rodinky do života. Když se o dítě staráte, vychováváte a připravujete dítě na odchod, vždy je to těžké loučení. I když je to vlastně největší odměna, že jsme dokázali dítě připravit k samostatnému životu a dokázali jsme mu ten vstup do života usnadnit-vzděláním, výchovou, zajištěním bydlením, prací... Naši vychovatelé mají klasický rozvrh pracovní doby na krátký a dlouhý týden. Vzhledem k náročnosti dětí a jejich výchovným a psychickým problémům, bývají často v práci i ve dnech svého volna. Práce vychovatele je nekončící zodpovědnost. Proto je velmi těžké takové pracovníky najít a pak je také udržet. 

5. V čem je práce Vás a Vašich kolegů tak důležitá?

V tom, že dětem, které měly velmi těžký start do života, případně se do krizové situace dostaly v pubertě a byly rozhodnutím soudu umístěny do našeho domova dokážeme ten život nasměrovat do pěkné budoucnosti. Že se dokážeme o děti postarat, ukázat jim, že i když se v životě stane něco špatného, že se dá najít cesta, směr či nějaká možnost, jak se dá vše v dobré obrátit.

6. Co byste vzkázali veřejnosti, že by měla vědět o životě dětí v dětském domově? 

Zastavte se u nás na kávu. Přijďte si popovídat o tom, jak žijeme, jak prožívají děti mládí. Určitě nejsme žádný ústav se zamřížovanými okny. Uvidíte, že děti mají po materiální stránce vše. A uslyšíte, jak moc si děti přejí zažívat na vlastní kůži prožitky a zážitky. Poznáte zkrátka život v naší rodině, kde je 8 dětí.

7. Jsou děti v domovech teď jiné než před 10 lety?

Určitě ano. Společnost se vyvíjí. I děti v běžných rodinách jsou jiné než před 10 lety. V historii přicházely děti do dětského domova nedojedené, zanedbané. Nyní děti přicházejí s různými problémy-psychickými, zdravotními (např.: diabetes I. stupně, onkologické problémy, ..). Vše musíme zvládnout. K tomu nám pomáhají různá školení, přednášky, kurzy, či neziskové organizace. O děti se musíme vždy postarat.

8. Čím bychom mohli děti ve Vašem domově potěšit? Čím bychom jim udělali radost?

Zážitky. Dětem dokážeme zajistit vše po materiální stránce. Ale zážitky, prožitky a těšení se na nové věci to je prostě něco, na co budou děti hodně dlouho vzpomínat. Navíc, když si odnesou do života krásné vzpomínky na výlety tak pak mohou se svými dětmi sdílet ta krásná místa, která už navštívily. Vždy náš velice potěší, když za námi děti po letech přijdou do domova a pochlubí se, co vše dokázaly, kde všude byly a jak se krásně starají o své děti.

9. Jak vnímáte transformaci Vašeho domova?

Jako velmi dobrou věc. Původní podoba dětského domova „na velikých budovách s vývařovnou“ nepřipravovala děti na budoucí život. Po transformaci mají děti na běžných bytech normální život. Mají práva, povinnosti a možnosti jako každé dítě. Chodí do školy, na zájmové kroužky. Mají možnost si na byt přivést kamarády. Mají také běžné povinnosti v domácnosti-nakupování potravin, pomoc při vaření, úklid. Starší děti pomáhají s praním prádla, žehlením a samozřejmě pomáhají i s péči o malé děti.

10. Co Vás v poslední době tíží, s čím se nejvíce potýkáte v řízení domova? 

Asi nejvíce mi vadí pohled veřejnosti na dětské domovy. V televizi, v každém nekonečném seriálu, je vždy nějaké dítě lump, kterému je vyhrožováno ústavem-dětským domovem. Přitom vůbec není pravda, že v dětském domově jsou vždy jen zlobivé a problémové děti. Zkrátka ten pohled lidí na nás není úplně přesný. 

Také se často mluví o učitelích, jak je jejich práce důležitá a těžká, což nezpochybňuji, ale byli bychom moc rádi, kdyby veřejnost a stát ocenili také práci našich vychovatelů, kteří své práci často částečně obětují svůj soukromý a rodinný život. A také, aby si lidi uvědomili, že výchova v dětském domově produkuje slušné lidi, kteří budou pracovat a vychovávat své děti, což je rozhodně neméně důležité. A že se občas některé dítě nevydaří? To se stává i v rodině. Chcete se o našem domově dozvědět více, navštivte nás, pojďte se podívat, jak žijeme. A klidně našim dětem pomozte s nějakým zážitkem.