1.Popište nám v krátkosti Váš dětský domov?

Dětský domov Tisá se nachází v malebném prostředí Labských pískovců, v dobré dojezdové vzdálenosti od Ústí nad Labem, Děčína a Teplic, a je úzce propojen s životem obce Tisá. V domově žije 32 dětí, často sourozenecké skupiny, které přišly o možnost vyrůstat se svou maminkou či tatínkem, kteří by se o ně mohli postarat. Myslíme si, že jsme dětský domov „rodinného typu“, i když děti nevyrůstají v samostatných bytech ve větším městě. 

2. Jakými nejdůležitějšími změnami prošla ústavní péče za období, co v domově/ústavu pracujete?

S vděčností pozorujeme, jak se pomalu vytrácí „institucionalita“ a „kolektivismus“ v dětských domovech, péče se více zaměřuje na individuální příběh každého dítěte. Souhlasíme s nižším počtem dětí na rodinnou skupinu, což umožňuje zase o trochu více poskytnout dítěti prostor pro jeho potřeby a přání. A někdy to je prostě jen přání mít tetu nebo strejdu více pro sebe.

3. V čem je podle Vás práce Vás a vašich zaměstnanců v dnešní době důležitá?

Stále zatím neexistuje žádný institut, který by práci vychovatelů v dětském domově nahradil, není zde moc jiných variant v případě, když se rodiče nedokáží postarat o své děti. Přejeme každému ohroženému dítěti, aby se při rodinných nesnázích našli vhodní pěstouni, kteří by dítěti poskytli láskyplné a bezpečné prostředí. Bohužel však zatím nejsou pěstouni pro každé dítě, které z rodiny musí odejít. 

4. Co je podle Vás na této práci nejtěžší? 

Nejtěžší je pečovat o děti, kterým bylo v původních rodinách fyzicky nebo psychicky ubližováno. Snažíme se narovnat jejich vidění světa, respektovat mateřskou a otcovskou figuru, ale nedokážeme pochopit, proč rodiče dětem ubližovali. 

Nejtěžší je vychovat z dětí sebevědomé osobnosti s jasným místem ve společnosti, s možností uplatnění a vírou, že svět dospěláků je fajn. Stejně jako ve fungující rodině. 

5. Jaký příběh vás nejvíce zasáhl za dobu, co v dětském domově pracujete?

Pro každé dítě, které k nám přijde, je zrovna ten jeho příběh nejdůležitější.  A tak to vnímáme i my. Pokoušíme se vcítit do všech životních příběhů a všem se snažíme přikládat stejnou váhu. 

6. Co byste chtěli, aby lidé věděli o životě v dětském domově a jeho zaměstnancích a dětech?

Děti nežijí v luxusu a nemají vše, co by si přály. Nepotřebují plyšáky, staré oblečení „po někom“, nemusí být vděční za každý dárek a nemusí se fotit jen proto, že nějaký dárek dostaly. 

Dospěláci se snaží, používají znalosti ze škol a dosavadní získané vychovatelské dovednosti, mají vhodné osobnostní předpoklady, ale někdy nejsme připraveni na extrémní náročnost dětí, které k nám přijdou. A proto taky můžeme říct, že něco nevíme a neumíme. 

7. S čím se teď nejvíce potýkáte, jaké aktuální problémy musíte řešit?

Snažíme se popasovat s věcmi, jak přijdou. Přáli bychom si, aby inspirativních  lidí objevilo svět dětských domovů a chtěli by u nás pracovat, potřebujeme pro děti parádní vychovatelské vzory. 

8. Co Vás nejvíce baví a motivuje na Vaší práci, z čeho máte radost?

Má to smysl. Prostě to má smysl. 

9. Jsou děti v domovech „jiné“, než byly před deseti lety?

S nastupujícími trendy ubývá nesamostatnosti děti a snad jsou i více připraveni na odchod z DD. 

10. Co by nejvíce potěšilo „Vaše“ děti, co je motivuje, z čeho mají radost? 

Děti mají rádi, když si najdou kamarády mimo DD, když je spolužák pozve na oslavu narozenin, když si je rodina spolužáka vezme na odpolední výlet. Přáli bychom dětem vhodné pěstounské rodiny, to by je potěšilo nejvíce. Mít svoje doma.