1. Jak byste nejlépe charakterizoval a představil Váš dětský domov?

Jsme malý dětský domov s rodinným prostředím a individuálním přístupem. Jsme velmi otevření. Snažíme se o práci s rodinou, vyhledávání hostitelů a pěstounů.

2. V čem je podle Vás práce Vás a vašich zaměstnanců v dnešní době důležitá?

Naším cílem je vychovat mladé lidi, kteří v životě obstojí, budou žít plnohodnotně a budou prospěšní společnosti. To poslední uvedené se dnes moc nenosí, důležitější jsou práva a nikoli povinnosti. Společnost tak nevědomky vychovává lidi s nastavenými dlaněmi, kteří očekávají, co jim stát dá. Najít cestu mezi ostrou palbou patologického společenského pseudohumanismu k výchově skutečně samostatných a společnosti prospěšných lidí není lehká. Dokonce mám pocit, že to ani není žádoucí.

Zaplať Pámbů, že to chce stále ještě někdo dělat…

3. Na co byste chtěli využít dárcovskou platformu pro dětské domovy? Máte již teď představy, o co byste mohli na dárcovské platformě žádat?

Startovací byty. Stavební oddělení dvou rodinných skupin. Psychoterapie. Výbava pro odcházející. Vzdělání a smysluplné využití volného času.

4. Jestli se můžete nebo chcete podělit s dárci, jaký příběh vás nejvíce zasáhl za tu dobu, co v dětském domově pracujete?

Před lety k nám přišel osmiletý chlapec, kterého rodiče zanechali ve vestibulu ruzyňského letiště a odletěli do Kanady. Chlapec nechodil do školy. Neuměl psát. Číst uměl jen tiskací písmena, ta znal z her, které hrál na mobilu. Začátky byly velice těžké. Zvládnout školní přípravu, naučit ho hygienickým základům, socializovat ho mezi vrstevníky. Chlapec během půl roku dohnal ve školních znalostech své spolužáky. Pak vykonal zdárně přijímací zkoušky na víceleté gymnázium, které absolvoval s výborným výsledkem. Vystudoval sportovní psychologii, která se nakonec stala i jeho profesí. Ne všechny příběhy jsou takto skvělé. Ale většina investovaného času a peněz není zbytečná.

5. Co je pro Vás a Vaše zaměstnance na této práci nejtěžší?

Ustát neustálou psychickou zátěž. Na jedné straně minimální práva směrem k dítěti a jeho výchově, na druhé straně stoupající počet výchovou duševně zmrzačených dětí.

6. Vnímáte určitou nespravedlnost, jak Vás často media vykreslují veřejnosti?

Myslím si, že se pohled veřejnosti podstatně zlepšil. Mrzí mě však nesystematičnost státu při poskytování péče. Děti jsou vytržené z nefunkční rodiny, se kterou pak nikdo nepracuje. Po

odchodu z dětského domova opět chybí podpora. Nemluvím o nahodile fungujících neziskovkách, ale o skutečném systému. A pak samozřejmě vše, co jsem uvedl výše. Společnost od nás chce, abychom děti vychovali, ale bez podpisu rodiče bezdomovce a narkomana není možné nechat dítěti ani vytrhnout zhnisaný zub.

7. Co byste chtěli, aby zaznělo a bylo řečeno a lidé měli vědět o životě v dětském domově a jeho zaměstnancích a dětech?

Děláme práci, která má smysl. Zachraňujeme osobnosti. Léčíme těžká psychická traumata. Dáváme dětem úsměv. Snažíme se vypouštět ze svých bran osobnosti, které prožijí plnohodnotný život a budou prospěšní sobě i společnosti. Není to lehké. Často jsme vyčerpaní, často jsme na dně. Ale víme, že naše práce má smysl.

8. S čím se teď nejvíce potýkáte, jaké aktuální problémy musíte v současné době řešit?

Potřeba psychoterapie a vůbec péče psychologa, na kterou nejsou finanční prostředky. Absence prostředků na supervize, profesně - osobnostní podporu zaměstnanců (koučování, osobní supervize). Podpora dětí při odchodu z dětského domova. Pokud se popereme s pomocí dárců s tímhle, zvládneme vše. Včetně vzrůstajícího teroru diktatury byrokracie…